Rozdělení draků – kites

Když vstupujeme do světa tažných draků, setkáváme se se spoustou možností, které máme na výběr. Existují totiž draci dvoušňůroví, draci s řídícími poutky nebo s barem, draci nafukovací a komoroví. Hotové šílenství informací!
Pokusme se trochu ten nápor informací uspořádat.
Tažné draky můžeme rozdělit do dvou základních skupin a to na draky nafukovací (tzv. LEI) a draky komorové (Foil). Toto rozdělení vychází z hlavního údělu draků. Nafukovací draci jsou určení k použití především ve vodě a to hlavně z toho důvodu, že se po pádu do vody neponoří a můžou tak opět vzlétnout. Komoroví draci vzhledem k snadnější přípravě k letu a vzhledem k větší odolnosti při úderu do země jsou zase populárnější na souši.

Nafukovací draci (LEI)

LEI čili Leading Edge Inflatable – draci, kteří mají nafukovací konstrukci. V praxi to znamená, že před startem je třeba takového draka nafouknout. Díky tomu má drak vždy správný tvar a v případě potřeby může posloužit i jako záchranný člun. Nafukovací draci se vyznačují vysokou rychlostí letu a otáčení a to ve srovnání s rozměrovými protějšky draků komorových.

K prvním nafukovacím konstrukcím patří tzv. draci C-Shape. Název vyplývá ze skutečnosti, že ve vzduchu vytváří tvar písmene C. Děje se tak proto, že jako jediní mezi nafukovacími draky mají šňůry ukotveny přímo v rozích draka a nemají uzdu.

S rozvojem kitesurfingu se objevily konstrukce SLE, čili Supported Leading Edge. Patří k nim nafukovací draci, kteří na náběžné hraně mají šňůry navíc. Mezi těmito konstrukcemi rozlišujeme tři základní typy:

Bow – mají dutou odtokovou hranu, a proto mají obloukový tvar, když jsou rozložení na zemi. Mají i uzdu, díky které má náběžná hrana po celou dobu stejný tvar a stejnoměrně tlačí proti větru. Navíc vhodně tvarovaná odtoková hrana umožňuje téměř úplné vyrovnání s větrem, díky čemuž draci typu Bow mohou být téměř v 100% zbaveni síly (téměř 100% depowered).

Hybrid – drak, který je kompromisem mezi C-Shape a Bow. Stejně jako Bow má u náběžné hrany uzdu. Výsledkem práce projektantů máme na trhu konstrukce, které jsou neobyčejně podobné k drakům typu Bow a C-Shape. Základní rozdíl mezi draky Bow a Hybrid je v odtokové hraně, neboť v Hybridu je hrana podobná té v typu C-Shape. Hybrid se ale od draka C-Shape liší přítomností uzdy.

Delta – tato konstrukce představuje rozšíření konstrukce Hybridní. Drak rozložený na zemi má tvar spíše trojúhelníkový, přičemž poměr střední plochy části křídla k plochám bočním je větší než u Hybridů. Díky tomu má drak větší plochu v tzv. hodu, čili ve vzduchu, což znamená větší sílu z podobné plochy.

Všichni nafukovací draci, bez ohledu na typ konstrukce, jsou ovládání barem a čtyřmi šňůrami. V některých typech se producent rozhodl použít i tzv. pátou šňůru, která však není ale přímo určená k ovládání, je spíše jakýmsi základem bezpečnostního systému a pomáhá i při startu draka z vody.

Komoroví draci (foil)

Co se týče komorových draků, situace není až tak komplikovaná.
Nejprve si vysvětlíme rozdíl mezi nafukovacím drakem a drakem komorovým. U draků komorových není třeba ručně pumpovat náběžnou hranu a jednotlivé přepážky. Komorový drak, nazývaný také drakem měkkým, si díky své konstrukci sám chytá vzduch. Jak už nám název napovídá, draci tohoto typu jsou zkonstruováni z komor. Jde o řadu komor s vhodným profilem, které jsou spojeny bočními stěnami. Díky tomu celek tvoří křídlo s vhodným profilem (podobně jako křídlo letadla) a tvarem. U těchto konstrukcí je přes díry v náběžných hranách vtlačován vzduch, a proto uvnitř vládne přetlak. Právě přetlak zajišťuje křídlu profil, který mu producent určil. Důležité je i to, že komoroví draci mají velmi rozvětvenou uzdu. Díky tomu má křídlo během letu správný tvar a draka je možné náležitě ovládat.

Mezi komorovými draky rozlišujeme draky s otevřenými komorami a s uzavřenými komorami. Hlavní rozdíl mezi těmito typy je v tom, že draci s otevřenými komorami mají většinu komor obvykle otevřených, drak proto musí být neustále v pohybu, aby uvnitř vrchlíku byl správný tlak. Konstrukce s uzavřenými komorami má právě naopak jen několik otevřených komor, které navíc jsou vybaveny speciálními ventily. Vzduch, který se už jednou dostane do vrchlíku, se už nemá jak dostat zpátky, díky čemuž drak neztrácí svůj tvar, když přestane foukat vítr. Oba typy draků, s otevřenými i s uzavřenými komorami, vystupují ve verzích DDS a taky fixed-bridle.

Draci fixed-bridle, čili draci s konstantní sílou, v ČR populárně nazývaní fullpower. Jsou to draci, kteří jsou ovládání hlavně pomocí řídících poutek neboli ruček. U tohoto typu draka se uzda skládá ze čtyř řad: A, B, C a ještě z řady Z. Řady A, B a C tvoří hlavní uzdu a schází se v jednom místě, ke kterému jsou připojovány i tzv. nosné šňůry. Řady Z zase představují řád brzdový, ke kterému jsou zase bezprostředně připojeny brzdové lanka. U tohoto typu draka nemůžeme plynule měnit sílu křídla právě změnou úhlu náběhu. Když už nám výrobce dal takovou možnost, je možné úhel náběhu regulovat přes ingerenci v konfiguraci uzdy, což vlastně vyžaduje přistání s drakem a připnutí několika uzlíků. Draci fixed-bridle mohou mít 2, 3 nebo 4 šňůry. Kedvoušňůrovým konstrukcím nejčastěji patří tréninkoví draci nebo pokročilí určení ke skákání (např. Mandibule).

Draci se třemi lanky jsou draky typicky tréninkovými. Dvě hlavní šňůry slouží k ovládání, kdežto třetí je určená k přistávání nebo ke startování draka obráceného. Takové konstrukce se řídí pomocí speciálního baru. Mezi čtyř-šnůrovými draky najdeme konstrukce pro začátečníky, ale i pro profesionály. Máme na výběr spoustu zajímavých konstrukcí s různým stupněm obtížnosti řízení. Takoví draci se řídí pomocí řídících poutek (horní část – nosné šňůry, spodní část – brzdové lanka) nebo pomocí vhodného baru. Brzdové lanka slouží v tom případě nejen k přistávání a k restartu draka, ale především k velmi preciznímu řízení draka po větrném oknu.

Draci DSS, čili Depower Speed System. Tito draci se na první pohled konstrukcí téměř neliší od draků fixed-bridle. Základní rozdíl spočívá v tom, že tito draci k ovládání vyžadují podobný bar jako draci nafukovací. Vyplývá to z použití kladkového systému v uzdě. V závislosti na modelu draka se můžeme setkat se systémem, který se opírá o jeden, o dva nebo dokonce i o tři kladky. Kladky jsou vhodně propojené s jednotlivými řadami uzdy, což nám umožňuje dynamicky měnit úhel náběhu draka během letu. Tito draci jsou většinou rozměrově větší (až do 21 m²) než draci fixed-bridle, což vyplývá z jejich většího rozsahu větru. Jeden drak DSS dokáže pokrýt rozsah větru dokonce až třech draků fixed-bridle!